Po opako­vaných vol­bách do zas­tupi­tel­st­va naší obce jsme se octli v roli opoz­ičních zas­tupitelů (proč se tak sta­lo roze­beru v něk­terém příštím příspěvku). V zas­tupi­tel­ské demokracii opoz­ice plní důleži­tou úlo­hu kon­troly a kri­tiky “vlád­noucího” usku­pení zas­tupitelů.

V politice, podob­ně jako v jiných oborech lid­ské čin­nos­ti, exis­tu­jí určitá nep­saná pravid­la. Jed­ním z takových pravidel je sto­den­ní doba tak zvaného hájení nově zvolené vlády. Na úrovni měst a obcí ten­to prin­cip doby hájení spočívá v tom, že nové “vlád­noucí” usku­pení zas­tupitelů  by mělo mít sto dní na sezná­mení se s agen­dou úřadu atp. Až po uplynutí této lhů­ty by mělo odstar­to­vat hod­no­cení čin­nos­ti “vlád­noucích”.

Ten­to zvyk sto­den­ního hájení má his­torický zák­lad. Poté, co byl Napoleon v roce 1814 po velikém neúspěchu v Rusku zat­lačen koal­iční­mi armá­da­mi zpět k branám Paříže, byl svý­mi maršá­ly zbaven velení a násled­ně poslán do vyh­nanství na ostrov Elba. Po necelém roce se mu podaři­lo z ostro­va uprch­nout a zmoc­nit se znovu vlády. Avšak jeho druhé císařství nevy­drže­lo déle než 100 dní. A násle­dova­lo známé Water­loo.

My jsme byli mno­hem štědře­jší. Zatím­co po stránce kon­trol­ní jsme svo­ji úlo­hu opoz­ičních zas­tupitelů začali naplňo­vat záhy po vol­bách, tak s vyjadřováním se k čin­nos­ti “vlád­noucích” zas­tupitelů, a s tím spo­je­nou pří­pad­nou kri­tik­ou, jsme počkali celý jeden rok.

Dnešním dnem však doba hájení končí. Po roce odm­lky začneme prosvě­co­v­at infor­mační tem­no, které v naší obci převládá, a opět Vám budeme přinášet zejmé­na infor­ma­ce, které by Vám jinak mohly zůs­tat uta­je­ny.